Nákupní košík: 0 položek | 0 ,– Kč Zobrazit košík

Vinobraní v Champagne (2013)

Vinobraní začíná zpravidla 100 dní po ukončení květenství, ale samotný termín se upřesňuje až koncem srpna nebo začátkem září, s ohledem na stupeň zralosti hroznů.

Trvá devět až deset dní, podle postupu prací. Nás se vždy sejde víc než 20. Vesměs členové rodiny a několik málo studentů, kteří jsou spolužáci a přátelé mladších členů rodiny. Den předem se sejdou a proběhne malé pohoštění, sepíšou s panem Moncuitem pracovní smlouvu, nafasují „secateur“ neboli nůžky a ubytují se, tedy my přespolní.

Je několik základních prací, které jsou spojeny s vinobraním. Zázemí tvoří paní Christianne Jasek s dcerou Nadége, starají se o snídaně obědy a večeře. Kuchyně v podání paní Christianne je skvělá, francouzská je samozřejmě vynikající, ale ona ji ještě vylepšuje. Není zvykem, aby se zemědělský dělník najedl v závodní jídelně jako v Imperialu, že? Jídla jsou rozmanitá a typicky francouzská. O tom později.

Jádro týmu jsou stříhači, „coulieres“ a dva portýři. Majitelé zajišťují dovoz a odvoz družstva , transport nastříhaného vína a povinné papírování. Mimoto samozřejmě stříhají s námi. A stříhání v podání Francoise nebo Stephanie je opravdu koncert. Stříhající stříhaji po dvojicích na jeden řádek, čtyři (nebo i pět či šest) uličky mají jednoho portýra. V prostřední uličce jsou připraveny přepravky s vyleptaným číslem majitele vinice, nebo iniciálemi . Spolu s tímem se vezou ve furgonu na vinici i zásoba košíků (panniére) a chladící box s termoskou kávy, sklenkami a vodou. Někdy se k tomu přidá i ratafija domácká pálenka z hroznové šťávy a alkoholu z výlisků. Při chladnějších ránech pomáhá vzpružit tělo.

Vinice v Champagni mne překvapily tím, jak jsou nízké, oproti těm z Moravy je to rozdíl, proto na vinobraní dostávají zabrat záda anebo kolena, nebo obojí. Zase se tam neskryje zloděj. Dvojice

střihačů se střídá , aby si ohýbali záda symetricky. Stříhá se vždy do kopečka, někdy i dost prudkého. Po naplnění košíku volá každý na portýra a ten mu vymění košík za prázdný. Jedinou starostí tak je stříhat zralé hrozny. Pokud je nějaký postižen nemocí nepatří do košíku. Blízkost Atlantiku způsobuje, že se na vínu „daří“ plísním a houbám, padlí, pernospoře. Boj s nimi je podobně jako u našich vinařů vyčerpávající ale nutný.

Nástup do aut je v 7:45 v 8:00 jsme vesměs už na místě, kde je vše připraveno, vinař označí první uličku , vinice se liší způsobem, jak jsou dělány kolíky a jinými značkami, keři růží například, nebo plastickými visačkami. Sám jsem vždy znovu a znovu udiven, jak se v těch lánech vinic tak rychle vinaři orientují. V 9:30–9:45 je přestávka na svačinku a kávu. Pokud je vedro dáme si i sklenku vody. Kuřáci pokuřují. Pokračuje se pak až do poledne. Ve dvanáct se jede zpátky na oběd, trvá to chvilku než se usadíme u stolu a stoluje se hezky dlouho, tedy salát, aperitiv – jak jinak než sklenka champagne – pak polévka , hlavní jídlo, desert koluje také talířek se sýry, alespoň třemi. V Champagni je speciální sýr, který se podává zvlášť o vinobraní. Zůstává taky trochu času na malou siestu. Pomůže nabrat síly. Práce je to náročná. Pokud nestačíte tempu nastupuje Francois a „povzbudí“ tím, že si k někomu přisedne a stříhá s ním, to se nedá flákat. Odpoledne se stříhá od 14:00 a končí se v 18:00.

Stříhá se za všeho počasí, déšť se nebere jako překážka, v autě je pro ten případ zásoba pláštěnek a kalhot z pogumovaného plátna. První dny jsou fajn, v půlce týdne se učíme počítat dny do konce. Také se pracuje v sobotu i neděli.

Pro vaši představu za jeden den jeden střihač nastříhá asi 450kg hroznů.

Na závěr se všichni těšíme, je to totiž slavostní večeře nebo oběd s pochvalou za práci od bratří Moncuitů, také s písničkou, kterou zazpívá babička Madleine Moncuit. A která zatím pokaždé nezapomněla přijít navštívit pracovníky na vinici.

Na tomto zážitku je mnoho pozitiv, v době hnusného sobeckého kapitalizmu se majitelé chovají ke všem zaměstnancům s úctou, ubytování , jídlo i zabezpečení je opravdu dobré. Večer když vidím jiné pracovníky z jiných Grand Maison de Champagne jak si s vyplazeným jazykem utíkají koupit do Carrefouru něco k jídlu, jsem rád , že toto víno je jiné. Nic proti těm slavným jménům které jsou notoricky známé, ale toto víno je víno vyprodukováno férově. Velkou část týdne se s námi podílí rodina Samuela Desahautels-Debiasi, který má neslyšícího syna a snachu. A chováme se k sobě jako jedna rodina. Vždy se ač unavený znovu těším na návštěvu Francie.

  • Mapa stránek
  • Obchodní podmínky
  • Kontakt
  • Nahoru
  • © 2010—2019 www.pravesampanske.cz